Xarien Acher

16. ledna 2017 v 9:17 |  Strážci smrti - postavy



Jméno: Xarien
Příjmení/přídomek: Acher
Věk: 17
Datum narození: 13. den 3. cyklu 1404. období
Národ: Strážci smrti
Významná osobnost: Hrobař
Magické schopnosti: Magie krve, dotek bolesti
Zbraně: Kosa

Povaha: Krev, bolest a poslední výkřik protivníka. To je jediné, po čem touží Xarien. Jeho chladnokrevnost a nezájem je z jeho kamenné tváře poznat na první pohled. Uchovává v sobě nenaplněné sadistické touhy a myšlenky, které drží pěkně pod povrchem. Řídí se přesně podle pravidel a k Acheronu vzhlíží až s fanatickou pokorou. Nezná však lásku, v jeho očích zablýskne odpor, kdykoliv toto slovo zaslechne. Nesnáší prakticky každého, až na svého boha. Svým způsobem je to sociopat. Ostatní v něm snad vidí správného Strážce smrti, který se klaní všem, kterým musí. Pravda je však taková, že pro něj je jen jedna bytost, kterou nepohrdá. Další výjimkou jsou pak i oběti rituálů a Averi. Jeho žárlivost ke kněžce je dokonale krytá falešným respektem a obdivem, které však hraje tak dobře, že je téměř nemožné odhalit jeho pravou tvář a smýšlení.

Životní sen: Sblížit se s Acheronem a zjistit důvod, proč na něj tehdy jeho přítel zaútočil.

Popis a obrázek vzhledu: Vypadá jako klidný, vyvážený člověk. Nedává najevo strach ani lásku, žádné emoce, teda pokud nedojde na ubližování. V tu chvíli se jeho plné, světlé rty zkroutí do pohrdavého úsměvu. Jeho vlasy černé jako noční obloha jsou dlouhé tak akorát. Stane se, že mu nějaký pramínek vlasů zabloudí do obličeje, ten však ihned zasune zpátky na své místo. Svět pozoruje šedýma, zakalenýma očima, které připomínají prázdno. Má ostré zuby a nehty dostatečně dlouhé na to, aby se dokázaly zarýt do kůže a způsobit bolest. Podél těla se mu rýsují svaly. Není jich málo ani hodně. Stačí mu pro úspěšný boj pěstmi, nejsou však velmi výrazné, když je oblečen. Z nějakého důvodu nosí většinou formální oblek a to bílou košili, ovinutou černým sakem a kravatou. Jeho pokožka je vybledlá a čistá bez jediné pihy či znamínka, tedy až na tetování na hřbetu pravé ruky, které mu bylo věnováno rodiči den před jeho odchodem a velkou jizvu, která ho stále pojí s jeho minulostí, přes kterou se nikdy nedokázal dostat. Jakoby ho pronásledovala, aby nikdy nezapomněl, že žádné kamarádství ani láska neexistují.

Doplňující informace: Jeho rodiče stále cestovali. Žili kočovným stylem a věřili hlavně v sílu a samostatnost. Celý život Xariena připravovali právě na onen moment, který se v jejich rodinách dědil už víc než sto let. Učili ho jak přežít, jak být silný a hlavně chytrý. Zatímco jeho matka byla mistryně ve lhaní, otec byl zas pracovitým chlapem se šikovnýma rukama. Xarien byl přesně tím, co si přáli. Byl připomínkou matky i otce. Zdědil sílu, šikovnost i chytrost. Desátým rokem započal svůj test a vydal se vlastní cestou. Opustil rodinu a cestoval lesy a širokými pláněmi. Ze začátku ho samozřejmě potkaly různé problémy a překážky, avšak nevzdal se a nakonec se usadil na místě, které považoval za nejvhodnější. Při své cestě též narazil na podivnou vránu. Měl pocit, jakoby mu ukazovala kudy se vydat a kam jít. Nikdy ho neopustila a tak se stala jeho věrným společníkem, pár dní po setkání dostala i své jméno - Averi. Je právě jedna z mála, co Xarien snese.

Byly doby, kdy Xarien nežíznil tak přehnaně po utrpení. Kdysi se znal s člověkem z národu, kterého potkal při prozkoumávání. Snažili se navzájem pochopit a akceptovat. Nikdy mu onen přítel neřekl přesně, jakého boha uctívá, avšak pořád mlel o míru a rovnocennosti. Vzájemně se podporovali a i když to Xarien sám nevěděl, každým dnem ho měl radši. To se však zvrtlo tehdy, když společně prozkoumávali jakýsi hluboký les. Stmívalo se a bylo jisté, že to zpátky domů za světla nestihnou. Dohodli se tedy, že přespí noc. Samozřejmě si rozdělali oheň a Xarien díky svým schopnostem dokázal vyrobit nějakou tu náhražku za postel. Xarien však nemohl usnout, jeho vrána neklidně přelétala z větve na větev a párkrát i výhružně zakrákala. Xarien tedy zůstal v pozoru, i když se navenek mohl zdát klidný a ve spánku. To co se však o hodinu později stalo, bylo pro něj i přes všechna varování nečekané. Otevřel oči, když blízko sebe cítil přítomnost. Jeho přítel nejspíš čekal, že spí a proto ho vyvedlo z míry, když se mu Xarien podíval do tváře. Zaváhal a místo toho, aby se kudlou strefil do srdce, cukl sebou a vrazil mu ji do ramene. Možná měl Xarien nejdřív zjistit, o co šlo, ale v návalu hněvu kudlu uchopil a nelítostně svého přítele zabil. S jeho tělem zacházel nelítostným způsobem a tento zážitek v něm vyvolal sadistické touhy, nakonec si na mrtvole pochutnala i samotná vrána. Právě to ho změnilo. Nevěděl, zda má litovat toho, co udělal nebo být šťastný. Věděl jen, že celá ta věc mu přinesla potěšení a radost. V duchu obětoval přítelovo tělo svému Bohu a cítil se skvěle, i přesto co právě zažil. Teď už jeho bývalé "přátelství" považuje za dětinskou chybu, vykonanou v jeho mládí, hlavně kvůli nedostatku zkušeností
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama