Říjen 2015

Auriel Zbrklý - Mrtvý

29. října 2015 v 20:09 | Darkness & Madness |  Dračí děti - postavy
Meno: Auriel
Priezvisko: Zbrklý
Vek: 17 rokov
Dátum narodenia: 13. deň 4.cyklu. 1403. období
Národ: Dračie deti
Magická schopnosť: Hovorenie so zvieratami
Zbraň: sekera

Povaha: Aurielov prívlastok hovorí za všetko. Naozaj pre ničím dvakrát nerozmýšľa. Už odmala bol búrlivý a drzý a nikto ho nemiernil a tak si myslel, že je to úplne v poriadku. Kvôli svojej povahe od seba väčšinu ľudí odoženie a nebyť jeho schopnosti hovoriť so zvieratami, asi by sa z tej samoty načisto zbláznil. On totiž potrebuje spoločnosť, nech sa javí akokoľvek hrubo. Koná spontánne a tak sa ľahko môže stať, že sa v zhone na ulici jednoducho zarozpráva s túlavou mačkou alebo drozdom. Má dosť veľkú silu a je obratný, šplhať po stromoch mu tiež nerobí problém. Nosí voľné kimono a bosé nohy. Svojou úprimnosťou a ironickými poznámkami vie pekne skaziť deň, čo platí aj pri jeho tvrdohlavosti. Pôsobí, akoby sa nebál ničoho a nikoho.
Životný sen: Stať sa najlepším bojovníkom na obrade Zarater.

Popis a obrázok vzhľadu: Neobvyklé modré vlasy - svoju pýchu má Auriel dlhé asi po plecia. Tvár má celkom úzku a štica modrých vlasov mu zasahuje až na čelo. Nemá však pocit, že by si ju musel zopnúť, alebo nedajbože ostrihať. Obočie má celkom tenké a oči má prenikavo zelené. Uši mu dosť odstávajú, za to sa však nehanbí. Vlasy má začesané za ušami. Niekedy ho vidíte s maskou, ktorú ale nosí na tvári len vo výnimočných prípadoch, inak ju má ako ozdobu. Najčastejšie mu na tvári vidíte buď drzý a vyzývavý výraz, alebo proste totálnu nudu. Je celkom bledý. Má vysokú a atletickú postavu. Nosieva voľné kimono s modrým vrchom a čiernymi nohavicami. Očné zuby má trochu zahnuté dozadu. Často má pri sebe aspoň jedno zviera.

Doplňujúce informácie: Auriel sa narodil ako prvý syn krotiteľovi drakojašterov Rylarthovi a zberateľke byliniek Prazaen. Jeho rodičia boli dosť chudobní a bývali v malej chatrči v Horách. Bolo to do najbližšieho mesta dosť ďaleko, chodievali tam len predávať to, čo nazbierali, takže bolo jasné, že Auriel o škole môže tak snívať. Odmala bol často sám a jediné, čo mu ako trojročnému zostávalo, bolo behať a skákať všade vonku a skúšať všetko bez žiadnych obmedzení. Tak sa formovala jeho divá a neskrotná povaha.
Neďaleko od Hôr sa nachádzal Hubový les, akm Auriel ako sedemročný chodieval s jeho matkou a sestrou zbierať bylinky a huby, ktoré predávali na predmestí Tarielu. Hubový les Auriela vždy úplne fascinoval. Bolo tam toho veľa na skúmanie a hlavne tam bolo plno rôznych zvierat. Auriel sa nebál ani jedného, a tak sa odlúčil od matky a sestry a po chvíli pobiehania medzi kríkmi našiel niečo dosť roztomilé - zvieratko s leopardími škvrnami veľké ako zajac, ktorého srsť bola na dotyk ako plyšová. Auriel si k nemu sadol a začal sa s ním hrať - hádzal mu vetvičky, alebo mu dovolil loziť mu po pleciach a po chrbte. Zanedlho sa to zvieratko ozvalo detským hlasom. Povedalo mu, že by mal ísť, pretože bude večer a nechcel by vidieť, čo sa tu večer preháňa. To ho už volali aj matka a sestra, a tak Auriel nechal tvorčeka v lese a bežal s nimi domov.
To, že sa rozprával s divým zvieraťom si nechal doma pre seba. S rodičmi sa veľmi nerozprával, tým skôr, že boli často preč a mal na krku aj svoju sestru. Jedinou útechou mu bolo, že rodičia už trochu zbohatli a rozhodli sa dať jeho sestru do školy do Tarielu. Divocha ako Auriel sa rozhodli nechať radšej doma, nestáli totiž o problémy. A tak mal Auriel ešte dosť veľa času na túlanie sa lesom, objavovanie neznámeho, rozprávanie sa so zvieratami a vôbec. Ako desať ročný sa z domu zvykol vypariť aj na týždeň a vrátiť sa doráňaný, unavený a ešte viac divý ako predtým.
Keď mal trinásť, prvý raz sa sám dostal na predmestie Tarielu. To všetko ho úplne uchvátilo - svetlá, stánky, jedlo, ľudia, zvieratá a tak ďalej. Niečo takéto ešte nikdy nevidel. Vypustil z hlavy všetko, čo ho doteraz trápilo Naradostene sa rozbehol cez mestské brány ďalej a ďalej. Keď videl všetky tie úžasné veci ktoré boli v stánkoch a obchodoch, ľutoval, že nemá ani dragon. Čoskoro sa v jednej zapadnutej uličke stretol s nejakými chalanmi, asi tak starými ako on. Začali si z neho uťahovať, predsa len Auriel nenosil to najkrajšie a najčistejšie oblečenie. Netrvalo dlho a rozpútala sa bitka. Auriel sa bil ako drak, z tých, ktorí tam boli, zostal len dvaja. Tí si povedali, že radšej sa nebudú pliesť do bitky a rýchlo sa stratili.
Keď mal Auriel 16 rokov, často sa vytrácal do mesta, ale stále bolo jeho hlavnou záľubou behať po lesoch a horách a jeho najbližšími boli práve divé tvory. Sestre sa v štúdiu darilo a vďaka nej sa životná úroveň rodiny o niečo zlepšila. Aurielovi rodičia začali uvažovať o tom, že sa presťahujú bližšie k Eremiasu. Auriel od niektorých chalanov v Tarieli vedel, že Eremias je hlavné mesto. Síce tam ešte nikto z nich nebol, a tým pádom nevedel aké to tam je, ale Aurielovi sa tam aj tak nechcelo. Mal tu svoj život svoje všetko a úplne nesúhlasil s tým, aby niekam šiel. Keď sa teda jeho rodičia so sestrou jedného rána vydali na cestu do Eremiasu Auriel sa schoval v lese a len sledoval ako odchádzajú.
Chatrč v horách teda zostala jemu. Aj tak tam chodil len občas spávať, všetok svoj čas trávil buď vonku v lesoch alebo v Tarieli s jeho bandou, ktorí sa ho skôr báli, než by s ním chceli byť. Táto jeho banda sa väčšinou len flákala po meste a okolo, občas niekoho zmlátili alebo niekomu niečo vzali bez opýtania sa. Auriela takýto život bavil. Na rodinu si ani veľmi nespomínal, pochyboval, že si oni pamätajú jeho. Pár dní po jeho sedemnástich narodeninách sa dozvedel o akomsi obrade Zarater, kde sa bojuje o najlepšieho bojovníka. A ako by mohol niečo také zmeškať?

Letalis Acher

29. října 2015 v 11:58 | Darkness & Madness |  Strážci smrti - postavy
Jméno: Letalis
Příjmení/přídomek: Acher
Věk: 19
Narození: 23. den 2. cyklu 1402. období
Národ: Strážci smrti
Magické schopnosti: Létání
Zbraně: kosa

Povaha: Letalis je hodně náladový. Ale když může, tak klidně i může dost člověka urazit a rozhodit. Má rád krev a tak mu nevadí ubližování a zabíjení. Ale i přesto umí být někdy hodný. Uctívá všechny pravidla. Je dost nerozvážný a docela dost riskuje. Moc s lidmi nevyhází, protože s nimi nikdy neudrží konverzaci. Má rád samotu a proto si nejradši zalézá do své jeskyně, kterou našel jako malý kluk. Může tam být sám a nikdo ho tam neruší. Je rád za to, že může lítat a docela dost toho využívá. Zatím si s nikým moc ani nepovídal a ani moc nepřemýšlel o delším vztahu s jinou osobou, natož z jiného národa. Nemá rád ostatní národy, ale hlavně mu vadí Zemí označení, ta jejich milost a laskavost. Nejradši by byl, kdyby existoval jen jeden národ a to Strážci smrti.

Životní sen: Chce pomstít svojí starší sestru a najít toho chlapa co jí zabil.

Popis vzhledu:Popis vzhledu: Letalis má krátké, hnědé vlasy po tátovi. Po matce má krásná černá křídla. Jako malý, byl docela slabý, ale naštěstí, když se narodil, zvládnul zkoušku, a tak ho nemuseli rodiče zabít. Často nosí bílou potrhanou a špinavou košili a černé obtažené kalhoty. Na tváři, pod levým okem má čtyři jizvy do tvaru křížku, tu první měl od toho, když si jako malý hrál s bratrem a ostatní tři mu udělala dívka, která ho jednou přepadla na jejich území a na noze má také dvě jizvy, první má od toho, když se jako mladý pral se svým bratrem a tu druhou, zase od té dívky. Nenosí boty, protože boty považuje za nepotřebné. Na rukou má černé náramky, které mu připomínají jeho zavražděnou sestru.

Doplňující informace: V jeho 3 letech, ho jeho starší sestra hlídala sama doma, ostatní z jeho rodiny byli na rituálech. Šli se projít do lesa. Spolu, si pak hráli na schovávanou, ale v tom, když se Letalis nedíval, tak tam přišel k jeho sestře ze zadu chlap a podřízl jí hrdlo. A od té chvíle se snaží Letalis najít toho hnusáka, co zabil jeho sestru. Jeho otec byl na něj přísný, ale zato matka byla hodnější. Vyrůstal v dost nevyvážené rodině. A tak skoro celý čas trávil v jeskyni nedaleko od jeho rodného města. V té jeskyni i našel kosu, kterou si pak nechal. A také své rodině slíbil, že nikdy už nedopustí, aby někdo z nich umřel, jako jeho sestra. Ale bohužel se mu to nepovedlo, když byl jednou v jeskyni, tak celý dům i s jeho rodinou vyhořel. Pouze jeho bratr přežil, ale s ním už se víckrát neviděl.

Area Poskvrněná

28. října 2015 v 17:15 | Darkness & Madness |  Stínový národ - postavy
Jméno: Area
Příjmení/Přídomek: Poskvrněná
Věk: 18
Datum narození: 14. Den 2. Cyklu. 1403. Období
Národ: Stínový národ
Schopnosti: Ovládání stínů
Zbraně: Dýka

Povaha: Area je celkem milá a přátelská, ale skrývá to a snaží se také být i rozvážná a rozumná, i když se jí to často nedaří. Drží se pravidel svého národa, ovšem ne tak fanaticky jako většina ostatních. Nepovažuje za nutné být po smrti očištěna, dokonce si myslí, že je to nemožné. Nikdy by jí však nenapadlo toto své přesvědčení šířit mezi ostatní. Nejvíce ze všeho na svém národě jí ale neštve to, že se všichni považují za špinavé a poskvrněné, i ona si občas připouští, že není nejčistší (samozřejmě myšleno po duševní stránce), nýbrž to jak se zde chovají k dětem, jak jim nedovolí poznat své rodiny a jak není šance, že by se s nimi mohli někdy poznat. Jinak je spíše tichá a zalezlá ve stínech, kde trénuje jejich ovládání.

Životní sen: Žádný určitý životní sen nemá, jen chce v životě mít alespoň špetku toho štěstí.

Popis vzhledu: Má tmavě hnědé rovné vlasy, které si češe jen při zvláštních příležitostech, takže jsou většinou mírně zvlněné a rozcuchané. Její světle modré oči, jsou jednou z mála ozdob její krásné tváře, mezi ty další patří například jemné lícní kosti. Na levé ruce má spirálový náramek z rostlinného stonku, který jí dala jedna dívka ze Zemí označených za to, že i když jí přistihla na jejich území, jí nechala odejít. Na sobě nosí skoro vždy šedé šaty s kamenem ve stříbrné přezce na obou ramenecha černým koženým páskem kolem boků, za kterým má zandanou dýku. Boty nosí černé, kožené po kotníky, které ji zahřejí a přitom nevydají sebemenší zvuk, když někudy prochází, což se jí velmi hodí, když se například před někým schovává ve stínech.

Doplňující informace: V klášteře patřila spíše mezi ty průšviháře a dokonce se několikrát pokusila utéct, čímž si přidělala ještě více nepřátel, ale zároveň i přátel, kterým se také nelíbil způsob, jakým se zde vychovávají děti. Po odchodu z kláštera se plácala sem a tam a hledala místo, kde se usadit, takže není divu, že se občas zapletla do nějaké té rvačky či že někdy něco ukradla. Bohužel se jí dodnes nepovedlo najít to své místo ve světě a tak stále hledá, nejčastěji se zdržuje v hlubinách lesů, ráda chodí také do knihovny, kde studuje o zvycích ostatních národů, které jí vždy velice zajímali. Jeden z důvodů, proč se stále nikde neusadila, je hlavně to, že doufá, že jednou najde své rodiče, i když věděla, že je to prakticky nemožné.

Dýka: